Budova, která mění okolí i z dálky vznikala v 60. a 70. letech. V současné době přitahuje turisty svojí unikátností a vysílá pro televizi i rádio.
Původně měly být dvě budovy, vítěz navrhoval jednu
Věž nad Libercem vznikala v letech 1966 až 1973, podle projektu Karla Hubáčka. Se svým návrhem, ve kterém spojoval vysílač a hotel do jedné budovy, vyhrál nad konkurencí, která chtěla na vrcholku hory dvě samostatné budovy.
V extrémních podmínkách tak dělníci postavili 90 metrů vysokou stavbu, která stála 64 milionů Kčs (průměrná hrubá mzda byla 2 164 Kčs a kilogram šunky stál 70 Kčs).
Od roku 2007 je budova národní kulturní památkou a její jedinečnost potvrzuje i přidání na seznam budov, které se mohou stát součástí světového dědictví UNESCO.
Jedinečná budova přerostla v symbol města
Ještěd je nejvýznamnější budova Libereckého kraje, a to zejména proto, že formuje jeho severní hranici a určuje nezaměnitelný ráz krajiny i z velké dálky, proto se dostal i do loga Liberce.
Realizace na vrcholu vyhaslé sopky umožnila jeho charakteristické zužování jehlanového tvaru (přesně rotační hyperboloid). Prodlužuje tak horu až do své špičky a architekt Martin Rajniš říká, že se jedná o naši nejšpičatější horu, protože vysílač dokonale srostl horizontem.
Při různých vzdálenostech jsou rozeznatelné různé detaily, které jsou důležité pro pochopení interiéru stavby. Celoprosklená okna patří podlaží s restaurací a barem, na ně navazují menší okna pokojů pro ubytované. Na obytnou část navazuje technická, která má bílou barvu a v užší části nad ní je velké kyvadlo, které pomáhá vyrovnávat anténu vysílače.
Stavba stojí v nadmořské výšce 1012 metrů nad mořem, musí odolávat nárazům větru i v 200kilometrové rychlosti a průměrné teplotě bod bodem mrazu.
Unikátní interiér vznikl díky kombinaci různých povolání
V interiéru je nejdominantnějším prvkem kruh ve všech možných variantách. Hlavní oporou celé stavby je centrální pilíř, podobně jako tomu je u Rozhlasu v Bratislavě. Dominantou lobby je unikátní skleněné dílo Pád meteoritů od sklářů Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brichtovou. Instalace vznikla, protože každá budova postavená v té době musela věnovat jedno až dvě procenta na veřejné umění.
Točité schodiště vede do horního patra s celoskleněnými okny. Zde je veřejně přístupná restaurace a bar. Stavba vyžadovala mimořádné propojení práce architektů, techniků, statiků a umělců, proto měl Ještěd unikání inventář. Kromě křesel, popelníků, lustrů, autoři mysleli i na takové detaily jakou jsou sklenice. O rekonstrukci původních věcí, které se nedochovaly, usiluje spolek Ještěd73.
Ještěd kombinuje vysílací věž s hotelem. Právě ten má vyhrazena další dvě patra, ve spodním jsou luxusnější pokoje, horní část původně sloužila jako ubytovna, proto jsou pokoje menší a mají sociální zařízení přes chodbu.
Ubikace trochu připomínají interiér letadla, protože mají podobná okna a vlastně přímo navazují na vnější plášť, který slouží jako ochrana před padajícím ledem a poryvy větru.
Čím výš je v objektu další patro, tím menší prostor je k dispozici, protože kužel se zužuje. Luxusnější pokoje jsou proto prostornější, ale ve skromnějších místnostech si člověk lépe užije atmosféru Ještědu.
Zde končí běžně dostupná místa. Výše v budově se pak nachází jeho technická část.
Technická část kombinuje netradiční materiály
Třetí část je už od pohledu z venku jiná, na rozdíl od celého vysílače má bílou barvu. To je způsobeno tím, že je tvořená z laminátu a plastu. V tomto prostoru se nacházejí všechny vysílače. Záměrem architekta bylo vytvořit ucelený exteriér a tyto nevzhledné věci ho mohly rušit. Proto na hotel navazuje patro, kde je plášť tvořený nekovovými materiály, jelikož vysílaný signál by kovem nepronikl. Vhodný materiál je tedy upravený laminát, který se používá například na podlahy, nebo pruty do stanů a rybaření. Tato kombinace materiálů je dalším důkazem náročnosti celého díla.
Vysílání pro televizi i za dob okupace
Vysílání Ještěd zajišťuje od roku 1958, kde šlo o provizorní antény, které Svazarm připevnil k zábradlí. Další, kdo vysílal z těchto míst bylo Svobodné studio Sever během okupace ve dnech 25. až 27. srpna 1968. V programu promluvil herec Jan Tříska, nebo pozdější prezident Václav Havel. Vysílání připomíná pamětní deska.
Od roku 1971 vysílač slouží pro televizní vysílání, za totality pro programy Československé televize 1 a 2. Po Revoluci své místo zde našly vedle veřejnoprávní televize i televize soukromé nebo vlny Rozhlasu a soukromých stanic, třeba Radio Proglas a Evropa 2.
V roce 2009 prošla technická část modernizací a vysílá v digitálním formátu. Hlavní zázemí pro vysílání je v patě budovy.
První použití tlumiče výkyvů v republice bylo nad Libercem
Nad světlou vnější částí je nejužší bod věže. Zde je umístěno kyvadlo, které vyvažuje kmitání antény vysílače při větru. Jde o první použití tohoto typu zařízení u nás. Kyvadlo, které má prstencový tvar váží 800 kilogramů a umožňuje zároveň obsluhu antény prázdným místem ve svém středu.
